Drazí, odcházím.

Začala jsem mít pocit, že až příliš mnoho lidí si může volně číst mé (někdy až příliš) soukromé výlevy.  

Jsem ráda, že jsem tu mohla být s váma, že jsem mohla psát, že jste mě četli a odpovídali skvělými komentáři.

Po doménou pise.cz jsem začínala ráda, vlastně nemohla jsem snad ani udělat líp...

Tak či tak, měním adresu. Najdete mě tady. 

A nebojte, budu vás číst dál, a doufám, že i vy mě. 

Milí drazí, vypadá to, že budu mazat/měnit web. Poslední dobou na mě nějak začíná být vidět.

Uvažovala jsem nad tím, že jen promažu rubriky a udělám z toho jen jednu velkou, zaheslovanou... jenomže tím bych něco zratila. Víte, něco uvnitř mi říká - buď všechno, nebo nic.

Možná tenhle web nechám být, aby se odebral do klidných končin na nepise.cz.  Možná ho smažu. Možná z toho fakt udělám tu jednu velkou zaheslovanou rubriku.

Pravdou však je, že se musím rozhodnou rychle, neboť vědomí, že nemůžu psát, je tak trochu ... no... zdrcující. Chtěla jsem psát o svém nedávném úrazu. O další malé změně účesu. O tom, jak mi teď je, jak se cítím, co mě trápí a co mě těší. Jenže vědomí, že by k tomu mohl přijít někdo nepovolaný...

Možná to teď bude na vás, protože váš názor mě taky zajímá. Mazat? Nemazat? Nová doména? Hesla?

Ach jo. Nějak se v tom zmítám jak neplavec hozenej do vody, než zjistí, že ji má jenom po ramena. 

Tak co vy na to?

Na vlně prášků sjížděla oranžovej oceán

než přišel ten usměvavej tmavovlasej pán

a řekl: "Ty vole, máš za pět... a ne, že se tu objevíš příště."

No, tak nějak nevim, jak se s tím poprat. Známou vyrazili ze školy. Paní Mary-Anne, perník a kdo ví co ještě, jí bylo bližší. 
Jasně, patří jí to. Místo přednášek se zavírala na záchodě a na prkýnku si připravovala lajnu, aby si ji o chvíli pozdějc protáhla nosem. Ale... byla to v podstatě kámoška. Ne blízká, ale byla. Navíc strašně krásná holka. S dlouhýma nohama, smyslnýma rtama a blonďatejma vlnama až po pás. Mrzí mě to, ale může si za to sama. Ach jo.

A já jsem teď taky na prášcích. Je to teda jenom zinek (plus nějaký výtažky a sloučeniny a jiný srajdy).
Protože ve chvíli, kdy se mi začly nehty nejenom lámat (celoživotní problém), ale i loupat ve vrstvách, bylo něco špatně. Hrozně špatně. A když k tomu přičtu neustálou zimnici, únavu (ale přitom neschopnost spát v kuse a neustálý probouzení se), a špatný hojení ran - no, kdo by mě nechtěl, žejo...
A tak mi do ruky vrazili piksličku se slovy: "Máš málo zinku, vole, buď ráda, žes sebou někde nesekla. A žer zeleninu, ne, že to zas budeš nechávat!", a bylo.

Včera jsme s kamarádem obnovili tradici večerního scházení se mládeže na vesnici. Muhehé. Ono totiž za mýho krásnýho a relativně bezstarostnýho dětství bylo všude mládeže plno. Žvejkali žvekačky a chodili v koženejch bundách a tvářili se děsně americky. A my si snima v pohodě hráli.
Jenže dneska? Nikde nikdo. Částečně je to způsobeno Fejsbůkovou generací, to možná taky. Ale hlavně - žádná pořádná mládež tu nejni.
A přinutit zdejší domorodce k tomu, aby se začli množit - na to už je trochu pozdě, s miminama nehrajem.

A víte co? Jdu na oběd. Brácha stvořil hranolky a karboše (což je podle mě skvělý jídlo, a kdo drží dietu, ať mi políbí záda), a pak to půjdu vyprocházkovat ven, protože po sto letech přijede Kozel Garážník na mašině, juchů! 

Sláva!

Po dlouhé a strastiplné cestě plné smutku, depkoidních stavů, probrečenejch nocích a záchvatech zuřivosti, jsem se dočkala uznání!

Ale od začátku... Je to teď těžký. Hodně (taky proto teď skoro nepíšu, a když, tak to stojí za prd). Nakupily se mi do školy takový nechutný spousty věcí, že by Ámos zíral. 

Dneska jsem si lebedila, jak jsem se pěkně pospala. Sladký čtyři hodiny spánku... 

Dokonce i klucí už říkali, že se nesměju. A já jim bohužel musela dát za pravdu. A se*e mě to. Chci mít čas na kamarády a zábavu, a pro sebe, a... a tak.

A když za mnou včera přišel i otecko, aby mi řekl, že se tím nemám tolik trápit, tak mě to dorazilo. Naše obvyklá komunikace se skládá jen ze slova "ahoj". 

Ale dneska, muhehé! Byla jsem jedna ze čtyř lidí ze třídy, komu ten náš drsnej pan doktor uznal protokoly. Jinak je s požitkem trhá. Stačí, abyste to neměli podepsaný, aby byl ohnutej roh nebo aby to nebylo technickým písmem. Nevadí, když to jinak máte bez chybičky. 
A na konstrukčku (které opakuju), na mě magistr hleděl jak z jara, a ptal se mě, co tam dělal, když mi to jde. 
Magistr: "Angie, co tu děláte? Co na vás koukám, tak vypadáte na rozdíl od těchhle tupoňů docela životaschopně... Vy jste nebyla na zkoušce?"
Angie: "Víte, já musela na jinou zkoušku, která byla aktuálně důležitější, protože tam mi už začínala hořet koudel u zadku..."
Magistr: "Takže vám to prostě uplavalo."
Angie: "Ehm... jop."
Magistr: "Ježišmarjá, proč jste mi neřekla o další termín? Vám bych ho vypsal..." 

Takže jsem se na sebe po zbytek dne cítila pyšen a hrd, slunce víc svítilo a hřálo, den byl barevnější, no znáte to... 

Day 27 - A song that you wish you could play

Který bych chtěla umět hrát? Kruci, těch je! 

Už tak deset let si říkám, že by bylo fajn umět na kytaru. Z toho poslední

Day 26 - A song that you can play on an instrument

Už od střední. A víte co? Jenom díky odposlechu.

Jo, to mi vždycky šlo. Vlastně už od doby, co jsem se učila hrát

... a znáš ten fór, jak... ? 

Neznáš. Pokud nejseš ajťák. Protože "normální" lidi jim prej nerozumí.

A proto jim sem pár hážu (částečně taky díky Slánce a jejím vtipům z MatFyzu). Vybrala jsem prostě ty, co se mi nejvíc líbily. (A začneme klasikou. )

Lidstvo se dělí na 10 skupin. Ti první rozumějí binární soustavě, ostatní mají pravidelný sex.


V práci odchází jeden z programátorů o hodinu dřív. Ostatní se diví, co se děje. On na to:
"Ale, žena slaví narozeniny"
"A kolik jí vlastně je?"
"32"
"Nekecej, kulatiny...!!!"
 

Proč má programátor vedle manželky ještě milenku?
Manželka si myslí, že je u milenky a milenka si myslí, že je u manželky... a on si zatím může v klidu programovat.
 

Chlápek podává inzerát: "Prodám obsah internetu na 4 378 986 543 DVD."
Za nedlouho dostává odpověď: "Měl bych zájem, ale je toho moc."
Chlapek: "No, ještě vám to můžu nechat bez porna na 2 DVD."
 

Bavi se dva admini:
-Kámoš včera během 5 minut shodil hlavní server.
-On je hacker?
-Ne, debil.
 

Je to malé, zelené a strašně nebezpečné. Co to je?
Žabička s rootovskými právy.
 

Blondýna volá na helpdesk Microsoftu.
Blondýna: "Haló, nejde mi počítač!"
Helpdesk: "Dobrá, co máte na monitoru?"
Blondýna: "Květináč."
HelpdeskL: "Ne, ne, to si nerozumíme; mám na mysli, co je tam napsáno."
Blondýna: "Jo aha, už chápu: SONY"
 

Na jakém hardware běží Windows 98 nejlépe?
Na diaprojektoru.
 

Jede chlápek v novém Volvo XC90 T6 s plnou výbavou, nadupaný elektronikou.
Zastaví na červenou na křižovatce, stojí, čeká na zelenou, rozsvítí se oranžová, a v tu chvílí QQUUIIIIIIII!!!
A zezadu do něj vrazí trabant.
Volvo se jen jemně zhoupne, chvilku se nic neděje a potom se na palubním počítači objeví hláška:
"Volvo found a new hardware, please install your driver.”
 

INZERÁT:
Přijmeme hackera na HPP.
Strukturovaný životopis a motivační dopis zkopírujte na počítač CZ-DNS do adresáře c:/dokumenty/konkurz.
 

Přijde unavený a rozzlobený programátor do práce. Kolegové se ho ptají:
"Proč jsi tak naštvaný?"
"Ale, dělal jsem jeden program."
"A co, nefungoval?"
"Ne, fungoval perfektně.."
"Tak co se stalo?"
"Usnul jsem na BackSpace...."
 

Paní učitelka v první třídě se ptá dětí, co dělají jejich rodiče. Hlásí se Anička a říká:"Moje maminka je paní doktorka."
"No vidíš, Aničko, to léčí nemocné lidi", chválí paní učitelka.
Honzík hlásí:"Můj tatínek je popelář!"
"Vidíš, Honzíku, odváží odpadky, abychom tady měli hezky čisto."
"A co dělá Tvůj tatínek, Pepíčku?", obrací se na premianta třídy.
"Můj tatínek je striptér."
"Eh, no, jsou různá zaměstnání", končí zaražená paní učitelka diskuzi.
Po hodině se paní učitelka Pepíčka ptá:"Tatínek je vážně striptér?"
"Není, on pracuje v Microsoftu, ale my se za to doma všichni hrozně stydíme"
 

Vždy, když dávám večer děti spát, přemýšlím, jestli je mám 'Uložit' anebo 'Uložit jako'

Dva programátoři v nějaké televizní vědomostní soutěži: Takže pane Jaroslave, pan Zbyněk dostal na papírku jméno osobnosti a vy máte hádat, kdo to je, a to jen pomocí otázek, na které pan Zbyněk může odpovídat jen ano nebo ne.
Jaroslav: Jaké je jméno osobnosti, kterou představujete?
Zbyněk: ne ano ne ne ano ano ano ne ne ne ano ne ano ano ano ne ne ano ne ne ne...

Firma pořádá maškarní ples.
Moderátor: "... a právě přichází pan ředitel v masce lva"
"...a obchodní zástupce v masce slona"
"...a paní účetní v masce princezny"
"...a správce sítě v masce 255.255.255.0"

Tři nejnebezpečnější lidé v IT:
3. Technik, který programuje
2. Programátor, který má v ruce pájku
1. Uživatel, který dostal nápad

Co říká bezpečnostní software chycenému červovi?
"Jsi zatčen! A nezkoušej na mě žádný fork()y!"  

Že nám ale dnes pěkně svítilo sluníčko?
Akorát to kazila ta ku*evská zima.

Potkala jsem v tramvaji Diadose. Lépe řečeno - nejdřív na mě pískal, ale já se neotočila ("keré debil to tu píská... to nebude na mě"), tak mě pronásledoval do tramvaje, kde na mě bafnul (dvě zastávky jsem na něj jen zírala) a pak do školy (kde díky svému oblečení a zjevu velice udivil moje spolužáky - přece jenom - moc vysokých, černovlasých, zarostlých monster v kolárku a štóle se na naší zhýralé fakultě nevyskytuje).

Maj to s náma stejně chudáci těžký.
Profesor: "Ehm... co je dneska za den?"
My: "00000010"
Profesor: "Jéžiš. A zejtra bude -"
My: "- 00000011!"

Day 25 - A song that makes you laugh

Písnička, která mě rozesměje? Jednoznačně tohle